[ Pobierz całość w formacie PDF ]
.Byl jako zaalápnutý, slepýstøep, který pojednou se rozzáøí jako barevný, k oslep- nostivyalehlý plamen dotknut paprskem sluneèním.A ael tak dála dále, jakoby jen na procházku, a oko jeho tìkalo a bloudilohned v ten, hned v onen smìr.A veael v nejhluènìjaí, prome-nádní ulice a dal se obklopiti aumivou, pøekotnou, zmatenìsmíchanou a víøivou vøavou.Vaechno zdálo se teï v nejistotìtvarù tøásti, smìle ta~ené linie se køivily, obrysy prohýbaly, chodníky se výaily, sklo výkladních skøíní vystupovalo z rámù.Vaechno zdálo se odpoutáno a vyainuto v tom tøesoucím se,prudkém a plachém svitu ranního slunce, je~ na vae divocenajednou udeøilo a tøesklo a pak odskakovalo a plaae prchalo,by znova a znova blýskalo, tøískalo a hýøilo na poddávajícíchse mu plochách a rozlohách.Nebylo ji~ barev, stínù, hran,obrysù, pøedmìtù, chodcù, pestrých výkladù, rozlehlých chod-níkù, byla jen tekutá, rozlitá závrae z toho vaeho, vír, napjaté,nervosní, tøesavì probíhající a rozlamující chvìní, útok a ústupsvìtla, vyvolávání a sháaení barev, èervené v ~luté, modrév zelené, a pak byly jen skvrny, skvrny, skvrny, hnìdé, èernéa aedivé skvrny, divoký, k pitvornosti pohnutý, váanivý tanec,aílený var a spìch, ne ji~ v ulici, pøed oslnìným zrakem, alev duai, v nitru, kam se vae promítlo, kde se vae slilo a spojilo,v jediném, blýskavém horkém a bezmezném reji nejprudaíchdojmùv a otøesù.Nevìdìl u~ ani, kde je a kam jde.Takovázávratná, dusná a spilá mdloba se ho zmocnila.Nìkdo muvykøikl tìsnì u ucha, jiný pøebìhl pøed samou jeho tváøí,do zraku mu blyskla drá~divá, krvavá èerveò, uslyael za sebouprudký nenadálý rachot, to tìsnì vedle nìho projel koèár, kdosijakoby ho byl zadr~el, narazil o nìjakou hranu, horký dechzavlál mu do tváøe jako z rozpálené výhnì, závoj zavlál muu oblièeje, prudká vùnì pi~ma jej ovála, slyael své jméno, ohlédlse a zapotácel.vaechno splynulo v novou smìsici, v novývíøící, airoce rozestøený a rozlitý pohnutý chvat.a zase mize-ly obrysy a barvy pronikaly, vaechno se znova pøevraceloa míchalo jako skla v kaleidoskopu, a zase byl rej, tanec,zmatek, vír, úprk a závrae.Modrá èapka prchala s hlavy, a kùòse vzepjal a zafrkl.Èervené sklo lucerny blysklo do hoøící krvegranátem a cosi nenadále povzlétlo vyøíznuvai ve vzduchu os-trou, bílou èáru.Zavlál barevný, duhovì rozechvìlý rukáv a rozhoøel se tence prsten na zdvi~ené ruce.Èistý, hustý kouøvyvinul se lichotnì a mìkce z rozdýmané cigaretty,a nenadále zjevivaí se tváø, hnìdá, jako popelem popráae-ná, pod slamìným kloboukem rozaklebila se v prudkémúsmìaku.A pak se dojmy na sebe polo~ily, klesly, a prázdnotazaujala opìt mysl v aedé ztrnulosti.XCIX.Odvrátil se, a náhle se mu vrátilo vìdomí skuteènosti.Ji-nak se to ani nemohlo skonèiti, øekl si, vázaje pøechodk pøetr~eným myalenkám.Ten boj, který po tak dlouhý èasspolu tiae, ale úsilovnì vedli, musil nutnì skonèiti touto roz-tr~kou.Napøed se jen vzájemnì drá~dili, dokud nejistotaa nevyjasnìnost mezi nimi se vlekla.Ka~dý pohled jejich zdálse ptáti: Ví-li ji~? Tuaí-li ji~? Hlas se jim zachvíval; bylo zøejmo,~e se pøemáhají, aby neprozradili, ~e v nitru svém bojujía zápasí.A pøi tom dìlali, jakoby jich nic nezajímalo, ne~ vaedníjejich zamìstnání; on chápal se knih, jakoby chtìl studovati,aè ani jediného slova, jediné pøedstavy nebyl schopen si uvì-domiti; ona vytrvale zamìstnávala se svým vyaíváním, aè anistehu na napjatém tkanivu nepøibývalo.A den co den se tatohra opakovala.%7Å„ena byla stejnì upjata a nepøístupna, on stejnìneteèný a nevaímavý vùèi ní.Tak poèalo mezi nimi tiché, neo-povìdìné, ale za to tím vytrvalejaí a dùslednìjaí nepøátelství.Boj provázený zamlklostí a vá~ností vzhledu, chladností slov,je~ musili mezi sebou vymìòovati, vzájemným se oddalováním,kradmými pohledy, celou hrou nenávisti a záatí, je~ se vícetuaila, ne~ projevovala.A èím dále, tím více stupòovali totonapjetí.A bylo tím nesnesitelnìjaí, èím více odporu se v nichhromadilo a èím ménì si mohli odlehèiti.Jistì byla by prudkáhádka, ostrá výmìna slov jim obìma ulevila.Ale toho se neodva~ovali.A tak spokojovali se mluvou osob navzájemsobì úplnì cizích, mluvou vybranì zdvoøilou, která èiaela pøivaech laskavostech ostrým mrazem ledové nedùvìry, pøi vaíhladkosti dávala tuaiti pokrytecké zakrývání a tajení drsnýchmyalenek mluvícího, pøi vaí zdvoøilosti skrývala záatí, nenávist,nevra~ivost, odpor, nepøátelství.Bylo to korrektní vykonávánípovinnosti, ale nic více, ne~ co jim ukládalo spolu~ití, v tomrozdvojování v~dy hlubaím a hlubaím dvou tìl dosud spoluspjatých, dvou ~ivotù dosud spolu sdílených, v mlèenlivémuvìdomování poruaeného souladu [ Pobierz caÅ‚ość w formacie PDF ]
zanotowane.pl doc.pisz.pl pdf.pisz.pl milosnikstop.keep.pl
.Byl jako zaalápnutý, slepýstøep, který pojednou se rozzáøí jako barevný, k oslep- nostivyalehlý plamen dotknut paprskem sluneèním.A ael tak dála dále, jakoby jen na procházku, a oko jeho tìkalo a bloudilohned v ten, hned v onen smìr.A veael v nejhluènìjaí, prome-nádní ulice a dal se obklopiti aumivou, pøekotnou, zmatenìsmíchanou a víøivou vøavou.Vaechno zdálo se teï v nejistotìtvarù tøásti, smìle ta~ené linie se køivily, obrysy prohýbaly, chodníky se výaily, sklo výkladních skøíní vystupovalo z rámù.Vaechno zdálo se odpoutáno a vyainuto v tom tøesoucím se,prudkém a plachém svitu ranního slunce, je~ na vae divocenajednou udeøilo a tøesklo a pak odskakovalo a plaae prchalo,by znova a znova blýskalo, tøískalo a hýøilo na poddávajícíchse mu plochách a rozlohách.Nebylo ji~ barev, stínù, hran,obrysù, pøedmìtù, chodcù, pestrých výkladù, rozlehlých chod-níkù, byla jen tekutá, rozlitá závrae z toho vaeho, vír, napjaté,nervosní, tøesavì probíhající a rozlamující chvìní, útok a ústupsvìtla, vyvolávání a sháaení barev, èervené v ~luté, modrév zelené, a pak byly jen skvrny, skvrny, skvrny, hnìdé, èernéa aedivé skvrny, divoký, k pitvornosti pohnutý, váanivý tanec,aílený var a spìch, ne ji~ v ulici, pøed oslnìným zrakem, alev duai, v nitru, kam se vae promítlo, kde se vae slilo a spojilo,v jediném, blýskavém horkém a bezmezném reji nejprudaíchdojmùv a otøesù.Nevìdìl u~ ani, kde je a kam jde.Takovázávratná, dusná a spilá mdloba se ho zmocnila.Nìkdo muvykøikl tìsnì u ucha, jiný pøebìhl pøed samou jeho tváøí,do zraku mu blyskla drá~divá, krvavá èerveò, uslyael za sebouprudký nenadálý rachot, to tìsnì vedle nìho projel koèár, kdosijakoby ho byl zadr~el, narazil o nìjakou hranu, horký dechzavlál mu do tváøe jako z rozpálené výhnì, závoj zavlál muu oblièeje, prudká vùnì pi~ma jej ovála, slyael své jméno, ohlédlse a zapotácel.vaechno splynulo v novou smìsici, v novývíøící, airoce rozestøený a rozlitý pohnutý chvat.a zase mize-ly obrysy a barvy pronikaly, vaechno se znova pøevraceloa míchalo jako skla v kaleidoskopu, a zase byl rej, tanec,zmatek, vír, úprk a závrae.Modrá èapka prchala s hlavy, a kùòse vzepjal a zafrkl.Èervené sklo lucerny blysklo do hoøící krvegranátem a cosi nenadále povzlétlo vyøíznuvai ve vzduchu os-trou, bílou èáru.Zavlál barevný, duhovì rozechvìlý rukáv a rozhoøel se tence prsten na zdvi~ené ruce.Èistý, hustý kouøvyvinul se lichotnì a mìkce z rozdýmané cigaretty,a nenadále zjevivaí se tváø, hnìdá, jako popelem popráae-ná, pod slamìným kloboukem rozaklebila se v prudkémúsmìaku.A pak se dojmy na sebe polo~ily, klesly, a prázdnotazaujala opìt mysl v aedé ztrnulosti.XCIX.Odvrátil se, a náhle se mu vrátilo vìdomí skuteènosti.Ji-nak se to ani nemohlo skonèiti, øekl si, vázaje pøechodk pøetr~eným myalenkám.Ten boj, který po tak dlouhý èasspolu tiae, ale úsilovnì vedli, musil nutnì skonèiti touto roz-tr~kou.Napøed se jen vzájemnì drá~dili, dokud nejistotaa nevyjasnìnost mezi nimi se vlekla.Ka~dý pohled jejich zdálse ptáti: Ví-li ji~? Tuaí-li ji~? Hlas se jim zachvíval; bylo zøejmo,~e se pøemáhají, aby neprozradili, ~e v nitru svém bojujía zápasí.A pøi tom dìlali, jakoby jich nic nezajímalo, ne~ vaedníjejich zamìstnání; on chápal se knih, jakoby chtìl studovati,aè ani jediného slova, jediné pøedstavy nebyl schopen si uvì-domiti; ona vytrvale zamìstnávala se svým vyaíváním, aè anistehu na napjatém tkanivu nepøibývalo.A den co den se tatohra opakovala.%7Å„ena byla stejnì upjata a nepøístupna, on stejnìneteèný a nevaímavý vùèi ní.Tak poèalo mezi nimi tiché, neo-povìdìné, ale za to tím vytrvalejaí a dùslednìjaí nepøátelství.Boj provázený zamlklostí a vá~ností vzhledu, chladností slov,je~ musili mezi sebou vymìòovati, vzájemným se oddalováním,kradmými pohledy, celou hrou nenávisti a záatí, je~ se vícetuaila, ne~ projevovala.A èím dále, tím více stupòovali totonapjetí.A bylo tím nesnesitelnìjaí, èím více odporu se v nichhromadilo a èím ménì si mohli odlehèiti.Jistì byla by prudkáhádka, ostrá výmìna slov jim obìma ulevila.Ale toho se neodva~ovali.A tak spokojovali se mluvou osob navzájemsobì úplnì cizích, mluvou vybranì zdvoøilou, která èiaela pøivaech laskavostech ostrým mrazem ledové nedùvìry, pøi vaíhladkosti dávala tuaiti pokrytecké zakrývání a tajení drsnýchmyalenek mluvícího, pøi vaí zdvoøilosti skrývala záatí, nenávist,nevra~ivost, odpor, nepøátelství.Bylo to korrektní vykonávánípovinnosti, ale nic více, ne~ co jim ukládalo spolu~ití, v tomrozdvojování v~dy hlubaím a hlubaím dvou tìl dosud spoluspjatých, dvou ~ivotù dosud spolu sdílených, v mlèenlivémuvìdomování poruaeného souladu [ Pobierz caÅ‚ość w formacie PDF ]